Protože v chovu je pro mne prioritou zdraví psů, i když vím, že genetika je mocná a stačí málo a předpokládaný výsledek se vůbec nemusí dostavit, budu se snažit o promyšlený výběr chovných jedinců a nezanedbatelný je pro mne také index příbuznosti COI, který se dá sledovat v databázi kolií : http://www.smooth-collie.net.

MDR1    

jedná se o citlivost vůči některým látkám obsažených v léčivech běžně užívaných ve veterinární medicíně.

+/+ = zdravý jedinec,   +/- = přenašeč,   -/- = postižený jedinec

testování mutace genu

(http://www.genomia.cz/cz/test/mdr1)

Mutace v psím MDR1 genu (multidrug resistence gene) je spojována s přecitlivělostí na určité léky.

Zavedení nových antiparazitik v roce 1980 odhalilo existenci mutace v genu MDR1 psů, která způsobuje náchylnost zvířete k potenciálně smrtelné neurotoxicitě. Při výběru léků pro psy s defektem MDR1 je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost složení léčiv. Zejména je třeba se vyhnout látkám:

• Acepromazine,
• Butorphanol,
• Doramectin,
• Doxorubicin,
• Ivermectin,
• Loperamide,
• Milbemycin,
• Moxidectin,
• Selamectin,
• Vinblastine,
• Vincristine,

… výzkum v této oblasti neustále pokračuje, seznam rizikových látek roste.

Vyjmenované léky jsou běžně používány při léčbě psů. Jsou-li podány zvířeti s poruchou v MDR1 genu, mohou způsobit neočekávanou neurotoxickou reakci. Např. je-li zvířeti s homozygotně mutovaným MDR1 genem podán ivermectin (antiparazitikum) lze pozorovat poruchy pohybu a koordinace, chvění, zvracení dezorientaci, v krajním případě může dojít až ke smrti zvířete.

Vada genu pochází zřejmě z jedné rodové mutace a rozšířila se. Souvislost MDR1 a přecitlivělosti na ivermectin (a jemu podobné látky) byla prokázána u těchto plemen:

• kolie dlouhosrstá a krátkosrstá,
• šeltie,
• australský ovčák,
• wäller (kříženec australského ovčáka a briarda),
• bobtail,
• border kolie (Neff et. al. 2004)
• dlouhosrstý vipet,
• bílý švýcarský ovčák.

Největší výskyt postižených jedinců je u kolií (33%), šeltií (5,7%) a australských ovčáků (6,9%) (10; 11). Přecitlivělost na ivermectin je děděna recesivně. Jedinec musí zdědit mutovanou alelu od obou rodičů, aby se porucha projevila. Přenašeči mutované alely (jedinci s jednou alelou zdravou a jednou alelou mutovanou), kteří jsou klinicky zdraví, mohou mutaci v MDR1 genu přenášet na potomstvo. Proto by měli být přenašeči mutované alely rozpoznáni a následně kříženi pouze s jedinci bez defektu MDR1 genu.

Genetický test spolehlivě a rychle odhalí případný defekt v MDR1 genu. K vyšetření stačí malý vzorek krve nebo stěr sliznice ústní dutiny, které snadno provede každý chovatel.

Jedním z rizikových antiparazitik je lék ivermectin, který působí na chloridový kanál v periferním nervovém systému u některých bezobratlých. Vyvolá příliv chloridových iontů, čímž umlčí synaptický přenos a způsobí tak smrtelné ochrnutí parazitů kmenů Nematoda (hlístice) a Arthropoda (členovci). Ivermectin je obecně pro domácí zvířata bezpečný neboť homologní savčí cíle jsou omezeny na CNS (3; 4), kde jsou odstíněny stěnami cévního zásobení mozku. Hlavní složkou této ochranné překážky je P-glykoprotein, ATP-transportér substrátů léků. P-glykoprotein je kódovaný MDR1 genem.  Výzkum (5) zabývající se MDR1 genem u kolií, jako kandidátním genem pro přecitlivělost na ivermectin zjistil, že u afektovaných jedinců je přítomna homozygotní delece čtyř párů bází ve 4. exonu  MDR1 genu. Tato mutace způsobuje posun čtecího rámce a vede k vytvoření předčasného stop kodonu, tedy ukončení syntézy P-glykoproteinu. Výsledný P-glykoproteinu je složený z asi 10 % sekvence aminokyselin odpovídající zdravé alele. To znamená, že ztrácí svou ochrannou funkci a ivermectin může bez omezení procházet do nervových tkání psa. Mutovaná alela zřejmě vede k úplné ztrátě funkce P-glykoproteinu (6).

Udávání výsledků vyšetření mutace genu MDR1 :

Často jsou chovatelé zmateni udáváním výsledků vyšetření delece v genu MDR1 způsobující přecitlivělost na vybrané léky.
Obecně si může každá laboratoř nastavit systém udávání výsledků dle svého. Vždy je ale třeba připojit legendu, která výsledek objasní. Laboratoř Genomia používá u všech vyšetření jednotný systém:
N = negativní – hledaný znak (např. mutace, delece) není přítomen
P = positivní – hledaný znak (např. mutace, delece) je přítomen

V případě vyšetření genu MDR1 to znamená:

• Genotyp N/N znamená nepřítomnost delece 4 párů bazí v obou alelách MDR1 genu. Jedinec s tímto genotypem (N/N) není ohrožen vznikem neurotoxické reakce při podání určitých léků, popř. jiných látek, které jsou substrátem P-glykoproteinu. Mutace, která je za přecitlivělost na výše uvedené léky zodpovědná, není u jedince s genotypem N/N přítomna. 
• Genotyp P/P znamená, že jedinec má v obou kopiích genu MDR1 deleci (obecně mutaci), je tedy ohrožen vznikem neurotoxické reakce po podání uvedených léků. Vždy jednu kopii genu s delecí zdědil od jednoho rodiče (matky) a druhou kopii genu s delecí zdědil od druhého rodiče (otce).

Některé laboratoře ve světě volí označení symboly + a –. V těchto případech věnujte zvýšenou pozornost legendě výsledků. Některé laboratoře používají symbol + ve smyslu našeho P (+ = mutace je přítomna) a symbol – ve smyslu našeho N (mutace není přítomna). Nicméně se můžete setkat také s opačným označením:

• -/- pro jedince mutovaného homozygota (tedy jedince, který má mutaci (deleci) v obou alelách)
• +/+ pro zdravého jedince (tedy jedince bez přítomnosti mutace (delece))

V tomto systému je obecně delece označována jako minus. Označení vychází z toho, že delece znamená „vypuštění / vymazání“ části genu (v případě MDR1 chybí 4. páry bazí), proto je pro deleci zvolen symbol „ – “ minus. (publikace Geyer et. al.: Development of a PCR-based diagnostic test detecting a nt230(del4) MDR1 mutation in dogs: verification in a moxidectin-sensitive Australia Shepherd)

.

Zdroje:

1. Campbell, W. C., Fisher, M. H., Stapley, E. O., Albers-Schonberg, G. & Jacob, T. A. (1983) Science 221, 823-828.
2. Preston, J. M. (1983) Vet. Rec. 112, 286 (lett.).
3. Shan, Q., Haddrill, J. L. & Lynch, J. W. (2001) J. Biol. Chem. 276, 12556-12564.
4. Fisher, M. H. & Mrozik, H. (1992) Annu. Rev. Pharmacol. Toxicol. 32, 537-553.
5. Mealey, K.L., Bentjen, S.A., Gay, J.M. & Cantor, G.H. (2001) Ivermectin sensitivity in collies is associated with a deletion mutation of the mdr1 gene. Pharmacogenetics, 11, 727-733.
6. Roulet, A., Puel, O., Gesta, S., Lepage, J.F., Drag, M., Soll, M., Alvinerie, M. & Pineau, T. (2003) MDR1-deficient genotype in Collie dogs hypersensitive to the P-glycoprotein substrate ivermectin. European Journal of Pharmacology, 460, 85-91.
7. Mealey, K.L., Northrup, N.C. & Bentjen, S.A. (2003) Increased toxicity of P-glycoprotein-substrate chemotherapeutic agents in a dog with the MDR1 deletion mutation associated with ivermectin sensitivity. Journal of the American Veterinary Medical Association, 223, 1453-1455,
8. Yas-Natan, E., Shamir, M., Kleinbart, S. & Aroch, I. (2003) Doramectin toxicity in a collie. The Veterinary Record, 153, 718-720.
9. Sartor, L.L., Bentjen, S.A., Trepanier, L. & Mealey, K.L. (2004) Loperamide toxicity in a collie with the MDR1 mutation associated with ivermectin sensitivity. Journal of Veterinary Internal Medicine, 18, 117-118.
10. Neff MW, Robertson KR, Wong AK, Safra N, et al. Breed distribution and history of canine mdr1-1∆, a pharmacogenetic station that marks the emergence of breed from the collie lineage 2004. PNAS 101:11725-11730.
11. Geyer J, Döring B, Godoy JR, Moritz A, Petzinger E. 2005. Development of a PCR-based diagnostic test detecting a nt230(del4) MDR1 mutation in dogs: verification in a moxidectin-sensitive Australian Shepherd. J Vet Pharmacol Therap 28:95-99.

PRA   –  progresivní retinální atforii

je onemocnění oční sítnice, kdy dochází k postupnému odumírání buněk (které nejsou dostatečně zásobeny živinami z cévní pleteně), vystýlajících oční bulvu a odpovědných za příjem světelných paprsků

non-carrier = zdravý jedinec, carrier = přenašeč, affected = postižený jedinec

(http://www.genomia.cz/cz/test/pra-prcd)

Onemocnění PRA, progresivní retinální atrofie, se projevuje degenerací oční sítnice. Dochází k postupnému odumírání světločivných buněk sítnice (retiny), protože nejsou dostatečně cévně zásobené. Sítnice je tvořena dvěma typy buněk fotoreceptorů – tyčinkami (rod) a čípky (cone). Tyčinky rozlišují odstíny šedi a jsou citlivější na světlo, umožňují tedy vidění za šera. Čípky naopak zprostředkovávají barevné vidění. Nemoc je dědičná. Byla poprvé popsána v roce 1911 u gordonsetrů, od té doby byla rozpoznána u většiny plemen psů, u vlků a dokonce i u lidí.

Existuje několik typů progresivní retinální atrofie:

• rod-cone dysplasia 1, 2, 3 (rcd1, rcd2, rcd3) = dysplazie tyčinek a čípků – např. irský setr, kolie, velškorgi
• early retinal degeneration (erd) = raná degenerace sítnice – např. norský elkhound
• rod dysplasia (rd) = dysplazie tyčinek
• photoreceptor dysplasia (pd) = dysplazie fotoreceptorů – např. malý knírač
• progressive rod cone degeneration (prcd) = progresivní degenerace tyčinek a čípků – např. mini pudl, anglický a americký kokršpaněl, labrador
• X-linked PRA (XL PRA) = PRA dědičně vázaná na samičí pohlaví – např. sibiřský husky

Tyto oční vady lze dále rozdělit podle toho, kdy se začnou projevovat:

• poruchy vzniklé vprenatálním období při diferenciaci buněk – rcd 1 a 2 a 3, erd, rd, d
• poruchy vzniklé mutováním již vytvořených buněk – prcd, XL PRA

Z toho je zřejmé, že psi by měli být klinicky vyšetřováni několikrát v průběhu života, aby byly podchyceny všechny typy PRA. To je bohužel poměrně náročné a finančně nákladné.

CEA   – anomálie očí u kólií

je dědičné oční onemocnění, spojené s defektem zadní stěny bulbu a řadí se do skupiny očních chorob, projevujících se již v raném věku psa

non-carrier = zdravý jedinec, carrier = přenašeč, affected = postižený jedinec

*Laboratoř Genomia neprovádí vyšetřování CEA. Toto je pouze informativní text o klinických příznacích a genetickém pozadí nemoci. Vyšetření nelze objednat.

.CEA (Collie Eye Anomaly) je dědičná vada oka. Mezi plemena trpící CEA nejčastěji patří:

• dlouhosrstá kolie,
• krátkosrstá kolie,
• šeltie,
• australský ovčák,
• border kolie
• Nova Scotia Duck Tolling Retriever
• dlouhosrstý vipet.

Klinická diagnostika CEA může být komplikovaná. Genetický test je vhodnou alternativou oftalmologického vyšetření. Chorobu nelze vyléčit, ale lze ji v chovech eliminovat genetickým testováním vrhů a vhodným výběrem rodičů. Test se provádí jen jednou za život psa, protože dědičné založení zvířete se v průběhu života nemění. Genetický test lze provést z výtěru ústní sliznice (neinvazivní metoda, kterou zvládne každý chovatel) nebo ze vzorku krve.

K poškození očního bulbu dochází již kolem 30. dne embryonálního vývoje. Podle intenzity zasažení jednotlivých zárodečných listů nacházíme postnatálně defekty v různých částech oční koule:

V případě postižení mezodermu, ze kterého se vyvíjí cévnatka, dochází k nedostatečnému cévnímu zásobení a úbytku pigmentu. Výsledkem je hypoplazie cévnatky (cévnatka je bledá a ztenčená). V tomto případě hovoříme o „střední formě CEA“. Při vyšetření očního pozadí pomocí oftalmoskopu připomínají ztenčená místa cévnatky okno, kterým lze zahlédnout jinak skryté vrstvy: cévy a pod nimi ležící bělimu. Cév je vtomto místě méně a mohou mít abnormální tvar. Ve třech měsících věku psa dojde k zabarvení sítnice pigmentem, který někdy chorobné změny na cévnatce skryje. Proto je důležité štěňata klinicky vyšetřovat v raném věku (do tří měsíců). Psi postižení střední formou CEA obvykle neoslepnou, jejich potomci však mohou zdědit těžkou formu CEA.

Je-li postižen ektoderm, pozorujeme na sítnici vinutý průběh primárních cév, záhyby, odchlípení sítnice (příčina slepoty), popř. nitrooční krvácení. Na optickém nervu bývají v důsledku nedovření fetální oční štěrbiny kolobomy (rozštěpy). Jde o vrozenou vadu živnatky (uvea), kdy chybí část duhovky nebo sítnice. Pokud je postižena pouze duhovka, nedochází k výpadkům zorného pole, je-li zasažena sítnice, pak je příslušná oblast „slepá“. Symptomem může být např. nepravidelný tvar zornice (vypadá např. jako klíčová dírka nebo kapka). V těchto případech hovoříme o „těžké formě CEA“, kterou je postiženo asi 25 % všech psů trpících CEA. Defekty cévnatky a kolobomy jsou patrné u štěňat už ve věku 8 až 12 týdnů. Změny Obvykle postihují obě oči, mohou být různé intenzity a vzájemně kombinované. Jednotlivé příznaky CEA se mohou s věkem psa měnit.

Drobná ložiska hypoplazie cévnatky a jemné záhyby mohou být časem překryty pigmentem (až 30 %). V takovém případě jsou příznaky nemoci oftalmologicky obtížně zachytitelné. Nitrooční krvácení a odchlípení sítnice se s věkem spíše zhoršuje. Vinutý průběh cév a kolobomy optického nervu bývají poměrně stabilní. Hlavním příznakem CEA je ztenčení a bledá barva cévnatky štěněte (tzv. hypoplazie cévnatky). Tento defekt stačí sám o sobě pro potvrzení nemoci. Ostatní příznaky musí být alespoň dva, např. kolobom a vinutý průběh cév nebo kolobom a odchlípení sítnice. Nitrooční krvácení nepatří mezi typické příznaky CEA, jelikož se vyskytuje u celé řady dalších očních chorob.

CEA je dědičné autosomálně recesivní onemocnění. To znamená, že onemocnění se projeví pouze u jedinců se dvěma mutovanými alelami „r/r“ a s žádnou alelou normální (homozygotů). Mutovaný homozygot zdědil jednu mutantní alelu od každého z rodičů (s výjimkou řídce se vyskytující nové mutace). V případě spojení dvou heterozygotních jedinců (přenašečů „R/r“) bude 75 % potomků zdravých a 25 % zdědí od obou rodičů mutantní alelu „r“ a budou postiženi CEA. U všech psů postižených CEA byla identifikována homozygotní delece 7,8 kb v intronu 4 genu NJEH1, u zdravých jedinců tato mutace nebyla nalezena. Srovnávací analýza regionu v genomu psa, člověka, myši a potkana odhalila ostrůvky vysoké sekvenční podobnosti, včetně vazebných míst pro několik DNA-vazebných bílkovin (Parker et al. 2007).

Informace o licencování CEA najdete v sekci FAQ.

DM  –  degenerativní myelopatie 

je progresivní onemocnění postihující míchu

jde o progresivní neurodegenerativní onemocněním. U postižených psů dochází k postupnému nebolestivému slábnutí pánevních končetin, problémům s koordinací a chůzí, následuje atrofie svalstva, ataxie, inkontinence a vše končí úplným ochrnutím zadních končetin

N/N – prostý zmutovaného genu – zdráv,    N/DM – nositel zmutovaného genu -přenašeč,  DM/DM – postižen nemocí 

Obvykle je průběh nemoci pomalý a bývá někdy v počátcích veterináři zaměňován s projevy DKK, artrózou či artritidou. Postihuje však i na první pohled zdravá zvířata, hodnocená často DKK 0-0, nemoc však nemá nic společného s kyčelními klouby! 

Nástup DM začíná mezi 5 -10 lety. Někdy později. Jako vůbec první, těžko postřehnutelný příznak, mohou být například nerovnoměrně opotřebené drápy na zadních končetinách, nastupuje ochabování až úplná atrofie svalstva zadních končetin, ataxie končetin, ztráta rovnováhy, netypické nesení ocasu, inkontinence a úplná paralýza zadních končetin. Velmi často postihuje německé ovčáky a plemena, jako je ČSV, SAV, která vznikla křížením německých ovčáků s vlky. Dnes mají tato plemena cca 70 % krve NO a při jejich šlechtění byla a je stále hojně využívána příbuzenská plemenitba.

Zmapování  pomocí DNA testů, je začátek nejúčinnějšího boje s touto nemocí, začátek nejúčinnější selekce a pomyslné vodítko při výběru chovných párů do budoucna. V DNA je z velké části zakódován osud našich psů.

Dnes si na degenerativní myelopathii můžete nechat svého psa testovat např. v německé laboratoři LABOKLIN. Spolu s 5 ml EDTA krve zašlete do laboratoře i formulář a kopii rodokmenu testovaného psa.
Test není povinný, můžete tak učinit především v zájmu vlastního psa a v zájmu budoucích generací ČSV či SAV, zvláště, uvažujete-li o využítí svého psa v chovu.

Pes může být:
Zdráv – genotyp: N/N – prostý zmutovaného genu „Free“
Zdráv – genotyp: N/DM – nositel zmutovaného genu „Carrier“
Nemocný – genotyp: DM/DM – postižen nemocí „Affected„ a buď již příznaky má a nebo se v nejbližších letech objeví. U některých zvířat nastupují první příznaky nemoci až ve věku kolem 15 let. Nemusí se však objevit vůbec. U všech zvířat s příznaky DM, pokud byli testováni, byl však prokázán genotyp DM/DM. (pozn. Laboklin)

V jednom vrhu mohou být bez problémů zvířata nemocná ale i naprosto zdravá i bez „nositelství!“
Do dalšího chovu mohou být použita zvířata označená  N/N a N/DM – ti se však nemohou kombinovat s ostatními N/DM navzájem. Zabraňujeme tím narození zvířat nemocných.
Čistě teoreticky mohou být do dalšího chovu využita i zvířata DM/DM, bez klinických příznaků.
Pravidla jsou stejná, kombinujeme je vždy se zvířaty N/N. Všechna narozená štěňata se narodí, jako N/DM – tedy zdravá, ale nositelé.

https://www.ecanis.cz/clanky/degenerativni-myelopatie-opomijena-pricina-ochrnuti-starsich-psu_606.html

GENETICKÉ TESTOVÁNÍ – ano/ne ??? : https://www.ecanis.cz/clanky/vyuziti-genetickych-testu-na-dedicna-onemocneni-ve-veterinarni-medicine-a-chovu-cistokrevnych-psu_707.html?fbclid=IwAR2zp33sctWL2Lo88uRINf5gC0OrII5ng-RF9Hz_DeY_avz2BCNxypuaWSA

HD – dysplazie kyčelních kloubů

ED – dysplazie loketních kloubů